Psát články v svatební sezoně je víc než lehce nad plán a tak se omlouvám všem za zpoždění s naší druhou polovinou tripu do Saint Tropéé.
Vlastně ani přesně nevím kde jsme a tak si musím nalistovat konec předchozího článku :).
Probouzíme se tedy po noční bouřce kousek za Janovem a těšíme se na Francii. Pro mě osobně je to první návštěva a tak se blížíme podél pobřeží trochu s respektem co bude :)
Po cestě přes okrsky se kocháme kopcovitou krajinou, projíždíme slavné Sanremo a dáváme zemi těstovin sbohem. Placená dálnice je sice super rychlá, ale taky super drahá a tak nám víc než dvojnásobný čas strávený na cestě ani navadí.
A hlavně, už za pár minut budeme v Monacu prohánět našeho Fordíka po dráze, kde se jednou za rok projedou po ulicích nejrychlejší závodní F1!
Do rozpáleného města luxusu přijíždíme kolem třetí odpoledne a podaří se nám úplnou náhodou zaparkovat hned u přístavu, který obklopuje nádherná promenáda s přehlídkou jachet toho nejvyššího kalibru. Jeden večírek na takové jachtičce by se mohl rovnat i ročnímu platu zarputile pracujícího úředníka v ČR. Ale konec domněnkám, jsme tu a užíváme vše co vidíme kolem.
Dnes ale pálí tak, že jsme po půlhodinové procházce úplně mokří. Nicméně Monako je Monaco a prostě musíme nahoru udělat aspoň pár fotek.
(„Pane řidiči, vaše akcelerace neodpovídá cestě, po které jste přijel“ zazněl volný překlad toho co jsem zaslechl od místního četníka :)
Nahoře na kopci příjemně profukuje a my si v klidu můžeme projít malé náměstíčko místního knížectví poctivě hlídané „hradní“ stráží.
Tohle docela ujde, že? :)
Cestou dolů ještě cvaknu nějakou ulici 
a mizíme se lehce občerstvit. Sedám do auta a projíždím místní okruh F1 a úplně si vybavuju všechny ty hry na PC v roli pilota nejsilnější formule.
Kdyby vedle mě neseděla Táňa, plyn bych sešlápnul i víc. Bohužel, ulice jsou dost narvaný dopravní špičkou, tak jen zlehka jeden okruh a mizíme hledat spaní na dnešní noc kousek za městem peněz a večírků… (v noci nás budí ohňostroj, jedou se tu závody historických strojů)
Dnes spíme na klidném, ale rozpáleném místě asi 15 minut za městem a hned po večeři z pytlíku se kocháme fajn západem, po kterým se tu dost dramaticky ochladí vzduch
A ráno je tu prostě boží, vstanete uprostřed přírody a jdete si cvaknout třeba motýla :)
Hned po snídani pokračujeme v cestě a asi za půl hodinky dorážíme na jeden z vrcholů naší cesty. Vítá nás NICE, přímořské město pohody, trhů a velmi příjemných lidí.
Jako první vyrážíme na místní vyhlášené trhy a prostě jen tak koukáme kolem sebe s foťáky v ruce. Dá se to koupit vše. Od koření, po kaktusy, nebo třeba ručně vyřezávanou sošku.
Všichni jsou tu tak příjemně naladění, že vás to hned vtáhne do parádní nálady.
Cestou narážíme na úzké uličky plné bageterií a kaváren.
Chuťové buňky mají pohotovost. Po chvilce nevydržím a tasím eura. Tohle prostě u nás na ulici nekoupíte, dieta – nedieta :)
Provensálská bagetka taky nebyla k zahození, ale to už míříme do místního parku pochytat nějaký fotky hrajících si dětí. Je krásnej letní den, neděle a všude tu panuje klid, téměř žádný provoz a tak si cvakáme o 106 momentky dětiček.
U Karla mají zrovna 50% SALES, tak se stavte, jestli půjdete kolem …
Pane mě nefoťte …. :)
Po obědě se jdeme vykoupat do azurového moře, míříme na místní rozhlednu a zase trochu kleju, nicméně tahle fotka „woutrfoulu“ za to asi stála.
Nahoru k vodopádu přilétávají pít i místní racci a tak je máte jako na dlani.
Nice nás celkově okouzlilo, nádherné místo které by stálo určitě za více dnů.
Pozdě odpoledne se v parném vedru přesunujeme ještě více k Saint Tropez a tady už začíná být opravdu pařák. Teploměr na benzince ukazuje přes 40° ve stínu.
Večer jsme asi 10km od našeho cíle. Dáváme na pláži koktejly s spocitem super zakončeného dne. Přijíždíme pozdě večer a spíme kousek u silnice za podivně vycházejícího zvuku z nedalekého rákosí. Něco se tam hejbe a vydává dost nekamarádský zvuky. Poprvé usínáme trochu strachem, ale místní bouřka nám už nedovolí jet kamkoliv dál. O to příjemnější je ráno. Probouzíme se vedle koňského ranče, o kterém jsme vůbec neměli tušení. Ráno za krásného světla si se svolením místní příjemné paní udělám pár fotek do památníku.
Po snídani se jedeme podívat do malé historické vesničky s názvem Grimaud, kde najdem zříceninu hradu z 11. století a protože v 9 ráno to ještě úplně nepeče, tak ani výšlap na kopec (poprvé) není utrpením :)
Tady je fakt parádně a tak zvědavě nakukuju kam se dá.
Tak, a před námi už je poslední cíl – Saint Tropez. Jedeme probít místní kolonu aut. Dvouproudá silnice okolo zátoky nestíhá nápor turistů. Konečně parkujeme.
Nejdřív k četníkovi :)
Potom projdeme místní uličky…
…a po luxusní kávičce dorážíme až do místního přístavu :)
Na hrázi se tu dají krásně fotit poletující ptáci
…a nebo koníci :)
…kluci, zamávejte kamarádkám do Brna :)
Tohle se prostě nedá popsat jinak než: „Mám v pi*i na lehátku“ :)
V Saint Tropez je krásně, zrovna když tohle krásné městečko opouštíme, proti nám jede spousta hašičů bojovat s místním dost brutálně se šířícím požárem.
Je to ale město plné úsměvu a turismu. Lidí jak v Brně na náměstí když Kometa vyhraje titul….
Francie je oproti Itálii o fous klidnější a místní speciality nás nadchly. Je tu draho, ale když to člověk nepřehání, dá se to v pohodě zvládnout.
Za poslechu čtyř dohod a přednesu Jardy Duška se s krásnou Francií loučíme. Cesta sem trvala 7 dnů a najeli jsme asi 1800km.
Zpět už jedeme nejkratší cestou po dálnicích a ještě na jeden den na vracíme na příjemné Lago di Garda. Je tu o 10° míň a voda studená jako led.
O půl třetí to tu balíme, blíží se bouřka a stan nikde :)
Určitě Vás bude zajímat, na kolik nás celá cesta dlouhá asi 3500km přišla.
Nebylo to víc než 20 tisíc kč pro dvě osoby. Kdo byl slabší v matice, počítá desítku na hlavu :). Na cestě jsme byli 9 dnů.
Hodně jsme vařili zásoby z domu, hlavně snídaně a občas něco k večeři. Krom toho si užili pizzerie v Itálii a spoustu dobrot v příjemné Francii. Ale hlavně, spali jsme v autě, což bylo pro mě to největší dobrodrůžo! Není to dovolená pro každýho a já to naprosto chápu, taky už nejsem mladík. Jen mě to celý fakt bavilo. Být každý den na jiným místě a nikdy nebyla nuda, spíš naopak.
Poslední noc jsme strávili drkotáním zubů v rakouských alpách. Z 40° veder jsme přijeli do Krimmlu, kde bylo stupňů asi 12°, taková pivní teplota kterou našinec uvítá, kdybych neměl jen kraťásky a pičutky na nohách. Ani vyfotit vodopád nás počasí ráno nepustilo, tak máme na příště zase jedno fajn místo na focení.
Na úplnej závěr jedno rekapitulační selfíčko, to prý musí bejt
… a mapa naší zpáteční cesty pro info kudy tam pokud budete chtít vyjet na stejnou trasu.
Díky všem co jste dočetli až sem. Já jdu dorazit letošní závěr svatební sezony a připravit foťáky na podzimní barvy.
Tak zase příště!